Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šklebejště

23. 3. 2009

Stvoření ryze bysterské……. aneb Povídačka o Šklebejštěti

Krátce pro vysvětlení - Šklebejště orlickohorské (latinsky Schleberus Adlerus) - jde o kultovní zvíře Vag-I-Novin.

Je to už pár let, co bratr Vikýř přišel se zvláštním zjištěním. Vypravoval o nálezu čehosi záhadného. Prý už jeho otec mu o něm vypravoval, když byl jako kluk a proháněl se za barákem na louce – v místech, kde kdysi bysterská cihelna stávala.

Bylo to jednou večer, kdy letní tma přichází velice pozdě. Na louce za domem, v místech popisovaných, uslyšel jakési divné zvuky. Zvuky to byly opravdu prapodivné. Připomínaly křupání nějaké hmoty a šustění. Sebral tedy odvahu a vydal se do míst, odkud se zvuky šířily.

Smrákalo se a do dálky dobře vidět nebylo. Na posečené louce viděl cosi se pohybovat, líně jakoby popolézat, a když přišel asi na dvacet kroků, spatřil tajemné cosi. Mělo hlavu připomínající tvář lidskou, zpola zvířecí. Místo pusy mělo rypák takřka prasečí a slechy připomínající uši sloní. V tělo bylo stvoření čistě pupkaté, nohy krátké a světe div se – vzadu krátký mrskající se ocásek.

Před sebou to stvoření krátkým rypáčkem čichalo v trávě, hlavou divoce pohazovalo a najednou k nebi v rypáčku vymršitlo bílý předmět. Bratr Vikýř poznal v tom předmětu bílý plastový kelímek od nápojů. A jak kelímek na zem dopadl, spěšně to stvoření po něm duplo a pak rypáčkem chrup chrup…. Kelímek s velikou chutí snědlo. To byl právě ten zvuk, co se ozýval z mokřiny na louce za domem.

 

„To seš ale divný zvíře….“ prohodil si pro sebe bratr Vikýř. Hlasitě to neřekl, ale i tak to stvoření jej uslyšelo. Otočilo se tedy k Vikýřovi a hledělo mu přímo do očí. V ten okamžik si i Vikýř všiml, že stvoření má v očích výraz téměř lidský. Stvoření se na něho bez hnutí dívalo a očima mrkalo. Vikýř se na něj usmál v očekávání co bude. Stvoření pozvedlo svou hlavu s čupřinou jakýchsi vlasů uprostřed mezi ušima, pootevřelo rypáček, nadzvedlo obočí a jaksi se na Vikýře ušklíblo. Pak se otočilo, párkrát ještě rypáčkem očichalo zbytky kelímků a několika skoky odběhlo k farskému lesu, co nad koupalištěm podle potoka roste.

Vikýř vydal se do míst, kde jej naposledy do lesa viděl zabíhat, snažil se mlaskat, sebraným kelímkem křupat, ale více stvoření neviděl. Od té chvíle mu nic nedalo, aby to stvoření se šklebením téměř lidským znovu uviděl. Další a další odpoledne pak nosil staré kelímky od piva a limonády na místo, kde pozoroval hodování onoho záhadného stvoření a číhal, zda se neobjeví.

Za tmy pak vracíval se domů, aniž by jej kdy spatřil. Ze spánku pak jedné noci uslyšel zase ten zvuk praskajících kelímků. Vydal se k místu bez svítilny a ve svitu měsíce nad janovským kopcem uviděl jej zase, jak hoduje na hromádce odpadků. Zvolal na ně: „Co ty šklebejště!“ To se jen k němu zase hlavou otočilo a s kelímkem v rypáčku poskakovalo k lesu.

 Obrazek

Vikýř poznal, že všechny kelímky bylo schroupány do jednoho a od té doby za ním chodil a nosil kelímky na stejné místo, než měl poslední. Několikrát odpadkové koše prohlížel, aby nějaký našel, ale vždycky jej někdo předběhl. V okolí těch odpadkových košů a kolem koupaliště, kde kelímky dříve nacházel, viděl vždy jen nějaké stopy. Stopa do byla velikostí téměř lidská, ale neobutá. Ve stopě pak vidět byly tři velké prsty vpředu a jeden vzadu. Nikdy takové stopy po žádném zvířeti neviděl.

A proč vám to všechno vykládám? Kdyby se vám snad stalo, že máte nějaké kelímky, nevyhazujte je nikde do trávy nebo na pole či příkopu. Pečlivě je doma schraňujte když bude plný, tak jej odneste do žlutého kontejneru na plasty. ŠKLEBEJŠTĚ BYSTERSKÉ je totiž už dost odvážné, chodí k tomu kontejneru,aby si na kelímcích pochutnalo. Které kelímky nám v kontejneru zbudou, ty pak odevzdáme na skládku.

Za večera či v noci se k vám může dostat podezřelý zvuk praskajících kelímků. To je naše bysterské Šklebejště. Nevyplašte jej, nepátrejte po něm, ať tu s námi žije, protože nikde takové určitě nenajdete.

 Dle pamětí sepsal J.D. alias Panda velká, kontroloval J.L.

Obrazek

 

 

 

Skutečná podoba Šklebejštěte, tak jak ho vyfotografoval známý šklebejšťolog Šáde při úklidu odpadků po oslavě narozenin pana Vikýře

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář